Milan Exner

Vítkovi

Černá myš.
Je to plyš.
Je to tiš.
Neslyšíš?

V oko zříš.
Přistup blíž!
Tlapka:
noční kapka…

Na dlani
setkání.
Myš se naklání.
Myš se nebrání!

Capká.

Myš se uklání.
Myš je plyš.
Myš je poznání!
Po kapce kapka.

Chlapče, slyš!
Smrt mne dohání.
Náhončí.
Staví se za mě.

Neskončí
myš v hadí tlamě.
Je šťastná za mě!
Typicky šťastná myš -

ODŘÍZLI TĚ

Odřízli tě, cibulko, od natě.
Co teď bez natě čeká tě?

Utrhli tě od náhonu
podsklepního nebesklonu,
jak růži otrhává tě

kdekdo, růži, kterou nejsi,
cibulko, na vůni hrej si
v křehkém kabátě -

CHLAPEC

Nutili jste mne plakat
a vzali jste mi pláč.
Kdo jste byli zač?
Proč jste mi brali slzy?

Já byl jak poplakaný vakát.

Já proplakat
jeho běl musel tak brzy!
Od té doby hledám slzy.

Kde jsou?
Kam jste je dali, drzí?
Proč nemohu pro vás plakat?

Pláče za mne pod okny akát.

V RÁJI ŽAB

Ráj žab:
klip, klap.

Čáp sem nepřiletí,
nepřijdou kruté děti.
Ďábel je bílý, je čáp!

Nepřijdou, nevyplení
ráj zelený v zeleni,
kde se k Matce ropuše
modlí přítel žab -

Jsem Tvůj, Matko bez duše!
Klip, klap.

CHÁPU: TO JEN LÍSTKY

Chápu: to jen lístky
mne tak vylekaly!
To jen lístky
v náhlém děsu

poznaly,
proč se tak třesu -

Proto mi slzy daly!

Chápu: to jen lístky
se v tom tichu vzňaly!

TOMAN

Z lesa a do lesa:
chraňte ho, nebesa!

Příběh svůj rozestru:
chraňte ho pro sestru!

Což ho nemilovala?
Což mu košili nešila
a koně nedarovala?
Důvěrou hřešila -

Důvěrou hřešila,
mrtvé tělo nese.
Nese, co nesila.
Smrt je vždy přesila!

Bratříčku v lese!

PERNÍK

Chaloupka sladká.
Zahrádka, vrátka.

Marie, Mařenko!
Je mi tenko -

VODO

Vodo milá,
proč ses zakalila?

To, co se leskne,
bývá teskné!

Rusalka
rusá lká:

Vodomila!

Vodo jasná,
temná, překrásná!

O LILII

Lilie!
Kdo v tobě živý je?

Zvon vyzvání -
Lesem, strání
hon za laní…

Buď mou paní!

Bez tvého stínu
žízním a hynu.
Nemám stání -

Už laň bílá nežije
a duše - zvadlá lilie!

NÁMOŘNÍK

A on ho zabil,
zastřelil kormorána
v modrém rozbřesku rána!

Proste Pána -

Co tě děsí?
Rána v hrudi!
Pod nebesy
je touha odrána -
Člověk křídla svěsí.

Každé ráno
z vůle Pána
rána
v hrudi kormorána -

Krev slunce pod nebesy.

A co chceš počít?
Počkat a skočit!

MACHNÍNSKÝ MORYTÁT

Ach, Blanko, Blanko,
dívko Blanko,
matko Blanko,
vrahyně -

Tys vystavila bianco,
ano, bianco
šek lavině!

Matko,
kde máš holoubátko?

Šek bianco, šek bianco
pro všechny svoje děti -

Blanko, chtěl bych to nevěděti,
Blanko, dívenko s panenkou na klíně!

V poslední hodině
kosti tvých dětí
pěti
budou ti pěti -

Děti v Machníně.

Ach,
Blanko spolužačko,
plačko

hostiny na hlíně!

Už v příští vteřině -

Není to strach.
Není to hnus.
Popírám snad?
Měl jsem tě rád!

Tak to zkus -

Ach, Blanko,
ach, Blanko,
Blanko miláčku,
vrahyně!

VYSKOČ NA PONÍKA

Šťasten, kdo své víře věří!
Kdo sní, že neztratil peří -

Bojíš se, že všechno jednou
skončí, že tvou rakev zvednou
a přiloží knot k loji -

Šťasten, kdo se bojí!

Šťasten, kdo nezná svou míru!
Kdo se zpíjí. Kdo své zmiji
posílá vzkazy do vesmíru.

Kdo se bojí, že nám zhasne
slunce krásné -

Kdo říká:
já žil jsem málo!
A: bude hůř!
Neboť se stalo -

Šťasten, kdo si zvyká!

Vyskoč na poníka,
srdce, krev zatiká -

TAKOVÁ JE PRAVDA O ČLOVĚKU

Taková je pravda o člověku:
vždycky chce přeplavat řeku -
Taková, aniž by kdy věděl,
že měl sedět, jak vždycky seděl…

Vzhůru, srdce, to byl předěl!
Předěl na tvé cestě vzhůru,
na cestě z purpuru do azuru,
předěl lítosti a vděku!

Utiš se, já s tebou teku,
do propasti spouštím šňůru,
bez touhy po sedmém kúru!
V pádu a zdvihu srdce neděl.

V pádu a zdvihu: celou tíhu,
celý smutek, přízeň klihu
k srdci přiviň (abych neděl:
miluj jej) - Věz, abys věděl.

Všechno je jinak za pět neděl!
Kde jsou tvé pravdy o člověku?

Řeka se vleče bez převleku.

V ÚZKOSTECH

Je nemocna myš má.
Trápení člověk když má,
řekne si: to nic,
to nic není,

horší je myší utrpení,
tišší žal
a tišší chvění,
trápení když plyš má!

Už nemám sil, abych
miloval! Ráj slabých.
Zvony, proč zvoníte?
Vždyť slyším!

Mé srdce patří myším –

POHLEĎ, JÁ NEPLÁČU

Já nepláču pro mládí, jež ztracené
ti v útrobách víno obrací a naříká!
Pohleď, já nepláču, ještě ne, ještě ne,
ještě mám v hrudi srdce, ach, srdce slavíka!

Jsou krásy překrásné, krásy dychtěné,
překrásné krásy růže a poníka!
Pohleď, já nepláču, ještě ne, ještě ne,
ještě mám v hrudi srdce - a ono podniká!

Všechno, co je krásné na růži, krásné na ženě,
se přese mne přežene, potřísní chodník a
zanaříká, ach, ještě ne, ještě ne,
pohleď, já nepláču, jen slza mi uniká!

Slza mu uniká: ona mi oniká!
Má mne za poníka, jenž srdce zmámené
a sedlo ti nabízí: ještě ne, ještě ne,
a v trysk pobízí, jenž nízko se přežene -

CHLAPEC A MYŠ

Myšáku, vrať se mi!
Bez tebe na zemi
těžko a zle je mi!
Myšáku, vrať se mi.

Vidíte myšáka?
Nejí a nepije,
neskáče panáka!
Leží a mrtvý je.

Myšáku, adieu!
Dálka ho neláká,
nevábí slanina.
Vraťte mi myšáka,

vždyť nejsem hrdina!
Tvá ouška růžová,
ocásek bez chloupků
hlína mi neschová!

Kde máš svou chaloupku?

U zídky v kořenech
spí očka červená.
Smrt zpívá ve třemenech,
tráva se zelená.

Vraťte mi ho!
Je mi zima.
Myšáka
s očkama červenýma!

CHLAPEC O DUŠIČKÁCH

Hrob bez růží
máš, můj myšáku!
Smrtka myšilov
tě svírá v zobáku.

Nezapomeneme -

Ještě ne, ještě ne!
Usínám v ušáku.
Oči máš zavřené,
smrt tlačí na páku.

Pusť ho, šupáku!

Nezapomeneme -

Člověk se vzmuží
a nepláče, ne -
Opadávají z růží
kapky červené.

Mám tě pod kůží.
Nezapomeneme -

Chorý čas dušiček
bez věnců a svíček.
Bílé klubíčko. Míček.
Nezapomeneme -

CHLAPEC PLÁČE

Motykou lidé suroví
tvůj hrob překopali,
můj myšáku malý!
Kde jsi? Kdo to ví -

V Souhvězdí Myši
mě myšák slyší!
Myšák mi poví,
kam odcházejí malí,

kteří neposlouchali!
A to je za slovy -
A je to v skrýši,
o které vědí jen myši!

Můj myšák mě slyší!
Lidé suroví
tvůj hrob vykopali.

Sejdem se v Souhvězdí Myši.

CHLAPEC VZPOMÍNÁ

Ať jsi, kde jsi,
já jsem s tebou,
myšáku, a vím:
packy tě zebou!

Ať jsi, kdo jsi, myšáku,
třeba člověk, třeba zvíře,
třeba anděl, ač k nevíře
je ta věc: nás nerozvedou!

Proč tě mám rád?
Maminka hubuje -
Ona s tebou nepluje
po velké vodě,

myšáku, nechápe snad,
že život spočívá na náhodě,
jako život myši?

Neslyší, co myšák slyší
a s ním všichni malí,
zakřiknutí a tiší!

Andělé, děti a myši –

ZIMA

Vrabec na fraktálních
liniích břízy
střásá sníh,
dovolávaje se mízy.

Tvar v šeru mizí.
Stříbro mu padá do peří.
A zima, která ho chmýřím udeří,
je smutná, když říká: raděj bych -

ULICE JE PLNÁ ZŘENÍ

Ulice je plná zření.
Dým odchází po okapu.
Ještě chvíli: jistě skapu
dřív, než se ta scéna změní -

Ještě chvíli: to, co není,
po mně vztahuje svou tlapu.
Dým odchází po okapu,
eschaton tak všednodenní.

Miluješ mne? V noci chrápu,
ve dne slyším trávy tlení.
Ještě chvíli. Žádné klení.
Jinam! Jinak! Já tě chápu.

Nechci vidět žádnou mapu.
Nechci bdít do kuropění.
Dým se plazí. Brzy skapu.
Ulice je plná vření.

KDYŽ KVETE VODA

Lépe je ti s vidinama!
Najít si cestu a jít po ní:
ona voní!
Jsi sama, jsi sama, jsi sama -

K ústům si tě podá
nebe, když kvete voda.

Necítit bolest: jaké štěstí!
Jenom kmen a ratolesti
mít, mít, mít -
Žít -

K ústům si tě podá
nebe, když kvete voda.

V dešti si vyjdu bez deštníku.
Voda svědčí tichým vzlykům.
Chci ještě, chci ještě, chci ještě
kapky deště -

POZNAL JSI

Poznal jsi lásku? V okamžení
odpověz! Onu tíhu vření
v hrudi, jas a jásot zření
milostného v osamění

poznal jsem: ale láska není!

Není láska pro člověka!
Není touha. To tě leká.
Láska není les. Paseka
je to pouhá!

Láska není touha

ani pohár, který pění!
Láska, láska není.

Není pohár ani pěna.
Není muž a žena,
není kuropění!

Což tě neděsí
vánky nad lesy?
Není probuzení!

Láska, láska není -

ŽIVOT NENÍ ILUZE

Život není iluze,
ale je tvořen iluzemi!
Dokud pták zpívá z haluze,
dobře je mi -

Ach, život! Srdce na stuze!
Tvá krása před pašijemi!
Život není iluze,
je však tvořen iluzemi.

Tvá slza sjíždí po duze,
jen kratičký vzlyk dopřeje mi.
Dokud pták zpívá z haluze,
zůstanu mezi veřejemi -

V iluzích, v aluzích:
mé srdce v haluzích!

Tma se blíží peřejemi.

KUDY CHODÍ VODA

Kudy chodí, kde se bere
voda krásy tolikeré?
Kde se beru já -

Když padá tma, kde se beru,
odkud jdu, ve kterém směru,
kde se bere tma?

Hleď, prší do řeky!
Tvůj pláč je odvěký -

KTERÁ LÁSKA

Nevidím: jen cítím kapky!
Deštík něžný a krátký -

Kapka v kapce tiše zvoní.
Jabloň promlouvá k jabloni
o své touze poznat prince.
Voní déšť a zvoní mince.

Křehne déšť a zvoní tráva.
Která láska je ta pravá?

Jen ta, která nepřestává!

Moje smysly slabé jsou,
lásku těžko unesou.

A ONA, STAŘENA KRÁSY NEVÍDANÉ

A ona, stařena krásy nevídané,
hladí tvou tvář, ana plane -

Je to jen chvilka.
Pak už nic nebolí.
Pak může přijít cokoli.
Pak ať se to stane!

Na skále, chorý a o holi,
jsi oko jen, v oku žilka –

SAMOTA

Sám jsi, sám:
samota lesní!

Les dýchá,
ty nedýchej.
Vítr pospíchá,
ty nepospíchej!

Nedýchej,
nespěchej.
Nesni -

Les za tebe
sny tvé sní!
Stromy snít nechej.

Pak budeš ty sám
samota lesní.

Pak dosáhneš na nebe.

SPADLO TO ZE MNE

Spadlo to ze mne
jako plášť -
Zmizel cit
a s ním i zášť!

Střecha medová
nás neschová!
Kdo tě polaská?

Spadlo to ze mne
jako láska -

Spadlo to ze mne
jako kabát.
Bytí, vždy temné,
bere rabat -

PAMPELIŠKY

U každé zdi
pampeliška -
Ještě jsou princezny!
Pohádka -

Je touha včely.
Je zlatá stříška.
Ještě jsou děti!
Je matka -

Ještě jsou zdi,
ještě jsou včely,
ještě jsou květy
jak zlaté střely
a ještě úlů
přesladké cely,
je srdce stříška!

Ohrádka -

Tence tluče
srdce včely.
Květ se chvěje.
Odletěly

včelí touhy s archanděly!
U každé zdi
tlukou čely
pampelišky na vrátka -

ŽIVOT JE ŠANCE

Život je šance,
to si nedej vzít!
Fazole v jamce
potřebuje klid.

Fazole v jamce
potřebuje klíček.
Život je šance,
na gumičce míček.

Srdce je sýček!
Vítr třese plechem.
Padesát svíček
sfoukni jedním dechem!

BUĎ JAKO OBLAKA

Buď jako oblaka: bez podstaty!
A to tě láká: být rozvátý
na všechny strany, do všech koutů,
mezi vrány a mezi routu,

do korun stromů a do zdí domů,
na všechny hrany, které jsou tu,

na všechny hrany,
na všechny tvary,
života bídu a její dary,
na hrany, na trny,
na sny a na skvrny -

Sbohem! Přijdu -
Žádné nářky!
Buď jako oblaka:
bez přetvářky -

CHLAPEC S HOUSLEMI

Šel chlapec s houslemi
a hrál -
Na zemi zle je mi!
Já hledám Grál -

Proč bych zapíral?
Proč bych oči otvíral?
Nejsem rytíř a král.
Co je mi po zemi?
Jděte pryč s houslemi!
Já hledám Grál.

Hledám Grál.
Proč bych každému otvíral?
Raději bych lásku zapíral!
Raději v rákosí hnízda vybíral!

A on tam stál
a hrál.
Odkud jsem ho jen znal?

Jen hrál: nic nepověděl!

A já věděl, že věděl -

CHLAPCŮV AUTOPORTRÉT

Bez houslí
a bez futrálu
zpívám
o kdejakém Grálu!

O Grálu svatém
i nesvatém,
o Grálu s králem
i s katem,

o Grálu stydkém,
o Grálu nestydatém,

o Grálu bez citu,
o Grálu s citem,
o Grálu plném
i vypitém,

o Grálu teď
a o Grálu prve,
o Grálu bez krve,
o Grálu plném krve!

A kdybych ho hledat měl v kanálu,
já zpívat budu o Grálu!

SKRÝVAČKA

S.M.

V každém podpaždí myš,
ze spánku mlaskám.
Myš a slyš,
jakou já slast mám!

V jednom důlku myš
bílou a v druhém černou.
Myš a slyš,
jakou družku věrnou

mám: nejsem sám!
Druh druha zahřeje.
Myš a slyš, jakou slast mám,
černá je víra a bílá naděje!

Bez naděje je víra
černá díra!
Myš do ní zírá
a pak se usměje.

Myš se uklání.
Vždyť se nic neděje!
Člověk je zdání,
jež myši laská!

Spí. Už se nechvěje.
A víra, naděje,
černé i bílé je:
- - - - - !