Milan Exner

„Ach, láska!“ řekla dívka a hlas se jí chvěl a oko zářilo.
„To je jako dvě bytosti, kterou jsou jednou bytostí.
Muž a žena, kteří splynuli v anděla. To je nebe.“

Victor Hugo

 

Raděj se stokrát popálit

Raděj se stokrát popálit,
než nevstoupit do plamene!
Stokrát přelít, ale nalít,
stokrát svou tvář obtisknout do kamene.

Kámen je kámen. Kámen zapomene!
Je údělem člověka se do slz halit.
Raději stokrát přelít, ale přece nalít,
slzami propálit díru do plamene.

Plamen vždycky roste a roste od kořene.
Nezapomeň na to u svých kamen!
Plamen nevzpomíná. Jen člověk zapomene,
jen člověk vzpomíná a mění se v kámen.

Nemám

Nemám strach z prvního sněhu,
nemám strach z Vánoc o samotě!
Dokud mám naději, potud mám i něhu,
jako kůl si zpívám s kůly v plotě.

Nemám strach z mrazů,
nemám strach ze světel silvestrovské noci!
Dokud v samotě sním o nárazu,
mám i naději, malé a černé kotě.

Nemám strach z tání,
nemám strach z rašících pupenů!
Dokud mám naději, že přijdeš, má Paní,
v mrazu i tání je svítání,

nezlob se, jestli to přeženu...
Černé kotě v noci dá nějaké hledání!
Nemám strach z prvního sněhu, mám strach z líbání,
jako kůl v plotě, když opře se o ženu!

Tam jsi

Tam jsi: v šeru vyložen,
ne zde, kde srdce tluče!
Když na břízy padá chlad,
je zpěv ptáků nejkrásnější!

Zpěv nitra, ozvěny vnější
slyš vát -

Chceš znát
všechno, co den včerejší
chtěl s křídly ti dát?

Zešílel člověk! Nenávidí
les, za zpěv ptáků se stydí!
Tam jsi: ve věcech vyložen,
jim do náruče -

Jak jezevčík u Tvých nohou

Jak jezevčík
u Tvých nohou...
Žárlím! Což psi mohou

mít, co nesmím?
Vzít si, hřát se,
ze snů štěkat?
Jak v pohádce

na prahu svých snů se lekat?
Jak žebroví listu hnát se
k srdci lípy, v jejímž stínu
spočine, já nespočinu?

Hnát se, hřát se
u Tvých nohou, na Tvém klínu?
Štěstí přeje psí čeládce
a na mne nahrňte hlínu!

Sněhem přikrytý

Měsíc je přikrytý
destičkou ze sazí.
Ležím tu zabitý,
pomoz mi z nesnází!

Pomoz mi z nesnází,
mé srdce umírá.
Destičkou ze sazí
měsíc se zavírá!

Ležím tu zabitý,
vločkami přikrytý.
Už měsíc stahuje
roletu přes city!

Už měsíc stahuje
přede mnou roletu.
Volám tě! Kdo tu je?
A slyším: Kdo je tu?

Už kdysi

Jenom v snech mne navštěvuješ,
jenom v mých snech nemizíš!
Co ty víš? Co o mně víš -
Co proti mým snům snuješ?

Koho povýšíš
a koho obětuješ?
Co ty víš? Co o sobě víš?
Jen že mne nemiluješ -

Ale kdybys milovala,
byla bys má milá, malá,
oblá víla: ze snů vstalá!
Můj plyš -

Co o mně víš? Co ty víš -
Žes mne už kdysi milovala!

Ne proto

Ne proto, že padají listy,
ale že je listopad!
Stromy jsou ještě zelené místy
a vítr vlhne. Mám Tě rád.

Mám Tě rád, když listopad
jde večerem k vlhkému třesku
vloček, které Ti na ústech tát
budou, až podlehnu stesku!

Ach, vločky! Tonete v lesku -

Pojďme komíhat

Nechci mrtev zemříti,
já živ chci umírat!
Když visíme na niti,
pojďme komíhat!

Já budu loutka bez ruky,
Ty loutka o čtyřech nohou.
Ach, pojďme, pojďme komíhat,
to přece loutky mohou!

Nehleď na švy a na puky,
co roucha loutek zmohou?
Ty o čtyřech, já bez ruky:
dva ptáci pod oblohou!

Jedna věta

Jedna věta: tolik štěstí!
Ani to tak nemyslela -
Zdání v klenotnici čela.

Zazpívej mi, můj skřivánku,
léto už má na kahánku!

Proč jsi nebyl šťasten dosud?

Ještě jsem nepotkal Osud!

Tvé ruce bez prstenů

Tvé ruce bez prstenů
líbat by se chtělo!
Tvé lokty, skvostné menu,
líbat celé tvé tělo...

Jsi krásná
a nevíš o tom!
Co s tím?
A co potom -

Nevíš to, a jsi má Paní!
Paní ledu a líbání,
Paní medu, Paní pošeptání,
Paní vlání,

Paní dlaní, Paní paní,
Paní podstaty a zdání:

spusť dotýkání!

Není nad lásku

Samota je krásná, ale
není nad lásku!
Spleť si copy, kostivale,
z žil mých provázků!

Co se stalo?
Žil jsem stále,
ale málo!
Z lásky mi nic nezůstalo.

Není nad lásku -

Touha stud jak svíčku zháší.
Kdo z nás dvou se vlastně vznáší?
Jsem jen stín u bílé stěny,
který sýkorky Tvé plaší!

Abych

Abych i v šedivé všednosti
uměl při Tobě vždy stát
a stále měl nedosti
a Tys nechtěla umírat,

ach, kolikrát
snil jsem o tobě ve své bědnosti,
ale musel jsem vstát, stát
u dveří, jak ten kdo nevěří, nehostí!

Mlčení

Možná ani nejsi, zač
Tě mám: a to je pláč!
Možná není ani řeka
tím, co mne v mých slzách čeká,

a že ani kapky deště
neznají mou bolest ještě,
po níž jak list v proudu uplavu,
až proměním tě v svou představu -

Sýkorka

Vyprávěj mi o své slze,
kterou jsi třikrát vyplakala!
Sýkorka v dešti a mlze
hledá svá soustečka malá -

Vyprávěj, má milá, malá:
koho jsi milovala?
Vyprávěj, a nebo mlč raději,
ať nevím, že nemám naději!

Dokud mám naději, mám i lásku,
jak myšku, která na ocásku
růžovém nese celý svět
v krvavé krůpěji! Přej mi nevědět,

že naděje visí na provázku,
jak hořký svět v myší krůpěji,
vyprávěj, a nebo mlč raději,
už mlč, už mlč a dej mi lásku!

Na dlani nejisté

Na dlani nejisté
ochraňuj slunéčko!
Úmysly nečisté
Jak tečka za tečkou

odlétají -

Kam tě sny odvlékají?

Půjdem spolu na paseku,
tam svá křídla z krovek svleku -

Vlaštovky

Vlaštovky, proč mne nenecháte
snít nad vodní hladinou?
Vlaštovky, vy se mi vysmíváte,
že mé sny plynou, proplynou!

Řekněte, vlaštovky: vy je znáte?
Ach, viďte, ony nezhynou
a naplní se jedenkráte
jak oko ptáka krajinou!

A vy na dráty usedáte,
vy cestu k teplu dobře znáte,
vždyť na křídla spoléháte!
Já sním nad vodní hladinou.

Vlaštovky! Vraťte se!
Zde mne máte!

Slavíčku

Život bývá i krásný,
když nezapomeneš na sny!

Jdi a řekni: moje city
jsou i Vaše -
A Vy jsi Ty!
Poklekni -

Líbat
prstík po prstíku
na Tvých nohou!
Od malíku
až k malíčku,
můj slavíčku!

Pomalu, pomaličku
prstík po prstíčku,
na každém nehet krásný!

Slavíčku! Díky za sny -

Miláček

Nevidět Tě, nezahlédnout
ani, jaké zklamání!
Uvidět Tě, má Paní,
to je svítání!

Když se Tvé kroky vzdalují,
bolí mne to... A ta bolest
jako by mnou chtěla prolézt!
Za tu bolest Ti děkuji -

Snad i já Tobě se vzdaluji,
snad Ti chybím a chceš vidět
i Ty mne? Ach, zač se stydět!
Za to, že Tě miluji?

Až večer k Tobě dopluji,
z ratolesti, na níž pěji,
poděkuji za naději!
Děkuji! Děkuji! Děkuji!

Jen v básni mohu

Jen v básni mohu
vyslovit,
kdo vlastně jsi!

Sýkorka nejspíše,
hlavičkou dolů zavěšená
na kousku slaniny tak malém,
že je větší než ona!

A houpá se jak srdce zvonu,
jen v básni,
a když zpívám,
když mlčím, když se zalykám,
když jásám a když zpívám -

a je to neúplné!

Kdyby ti řekla

Kdyby ti řekla: miluji tě,
měl bys strach, že jsou to sítě?
Nehybné nebe! Ano! Chci tě!
Ach, nebe, nebe z mramoru -

V nebi se cítím znamenitě!
Jsem laik v tomto oboru.
Já varuji tě: jsou to sítě!
A přece chci k tobě nahoru -

Hoď mi lano! Okamžitě!
Odemkni nebeskou oboru.
Miluji tě: to nejsou sítě,
to je plot mého hrachoru!

Vlak a cvrček staví v tichu
koše s květinami…
Když umlknou na tvém břichu,
jsou tam se mnou, ne sami!

Miláčku, jsi zotvírána!
Červánky jsou růže rána.
Sečteno a podtrženo:
Miluji tě, buď mou ženou!

Kdybych mohl

Kdybych mohl veřejně vyvolat Tvé jméno
a vyvěsit vlajku před svým domem,
moje srdce by se stalo zvonem,
stromem já a ty mou ženou -

Nehledej po kapsách, co bylo poztráceno!
Zlomky nejsou tím podstatným zlomem.
Vyvěs mou vlajku, vezmi si mé jméno,
já nespěchám, v našem věku nic nemusí být honem!

Luna se obrací k Tvé tváři slunečním lomem
a propůjčuje Ti bledost, neboť jsi bledá!
Kdybys mi dovolila čekat na Tebe před mým domem,
přijal bych Tě s dary, jaké Ti možná už nikdo nedá!

Kdybys dovolila! Ach, kdybys políbila
mou tvář (ne ústa), políbila mne na čelo,
byla bys navěky má žena, moje nejmilejší milá,
Tvé srdce by se stalo zvonem, honem, už aby zaznělo!

Kdybych mohl veřejně vyvolat Tvé jméno
a vyvěsit vlajku před svým domem,
moje srdce by se stalo zvonem,
stromem já a ty mou ženou –

Přemlouvání

Motýl mi vletěl do pokoje.
Podzim. Naděje tvoje
je i má -
Věřím, že mne ráda má!

Křehká jak podzimní motýl.
Jako kýly nočních flotil,
než do nich vítr zaduje!
Věřím, že mne miluje -

Motýle, jen tobě věřím!
Věřím oknu, věřím dveřím,
když do nich liják bubnuje!
Věřím, že mne miluje -

Jako motýl, jako včela,
jezevčík pana Archanděla,
který oknem vstupuje -
Věřím, že se mnou tu je.

Zavři oči! Svit je clona -
Člověk sní a motýl koná.
A podzim, který mutuje!
Věřím, že mne miluje.

K ránu, ještě v nočním tichu,
snil jsem o důlku v Tvém břichu!

Zkus to! Třeba bys to chtěla?
Důlek v břichu archanděla.

Věřím, že mne miluje!

V půnoční hodinu

V půlnoční hodinu
anděl se zjevuje,
chvilku ti domlouvá,
pak opět odpluje -

Sliby své zajisté
anděl splní!
Chodidla, dlaně má čisté,
tiše vrní.

Potichu, anděle,
s vrkoči na čele,
mráz běží po těle,
padá hvězda!

Potichu, andílku,
dostaneš nadílku!
O štěstí obsílku:
to se nezdá!

Kdo nás sezdá?

Noční hvězda!

Vím já kostelíček

Vím já kostelíček
slziček,
pupíku a líček.

Ach, jeho bradička,
bradička kostelíčka
k zulíbání!

Ach, jeho pupíčka
rozkošná křtitelnička!

Ach, jeho střecha
klid mně nenechá!

Ach, jeho komínek
od střechy do kamínek!
Rozpálený kmínek -

Ach, jeho okénko!
Vyhlédni, panenko!
Jablíčko na jmelí.
Kde jsme se viděli?

Kostelíček
jablíček a líček!
Jahelníček -

Hlaď mne tuze!
Slast na stuze.

Kdo není blázen

Řekl anděl: bláznivý
jsem já, buďte i vy!
Kdo není blázen,
nedopadne na zem -

Jak dvě šídla, marcipánku,
letíme z jedné tětivy!
Kdo není blázen,
nedosáhne na zem!

Sejdeme se u leknínu
a ty máš oči olivy!
Ach, anděl,
anděl bláznivý!

Co ti sluší?
Blanky muší,
černé zlato kolem uší,

i keř,
i květ,
i kopřivy!

Kdo není blázen,
nedosáhne na zem!

Máš na hrudi skvosty

Máš na hrudi skvosty:
kéž jsou mými hosty!

Láska je růže
vyrostlá z miláčka!
A miláček je hedvábí,
které se nemačká,
na vůních vlasů a kůže!

S nebeskými anděly
oba jsme se styděli.

Cos viděla, když jsi spala?

A proč máš teď očka malá?

Nad Mohelkou
lásku velkou!

Až k vysílení

Šťasten až k vysílení!
Vím, že víc není -
Kdo je šťasten,
ten se žení!

Ona se vdává -
Ach, má hlava!

Myšlení:
myš lení -

Šťasten k uhoření!

Pět Tvých tváří

Pět
Tvých tváří znám -

Tolik tváří
mého miláčka
a každá z nich mne umačká!

Tvář
vadnoucího laskavce -
Já vadl sám!
Sníh -

Tvář
bílé růže laskavé -
Já věřil na Ave!
Zář -

Tolik tváří
mého miláčka
a každá z nich mne umačká!

Tvář
modré růže radující -
Já zapaloval svíci!
Snář -

Tvář
modré růže touhy -
Den příliš dlouhý!

Tolik tváří
mého miláčka
a každá z nich mne umačká!

A pak noc a tvář
dřímajícího poupátka!
Jak byla krátká!
Okamžik pouhopouhý!

Tolik tváří
mého miláčka
a každá z nich mne umačká!

Takhle asi

Vracím se k Tobě,
motoráček klouže po sněhu.
Krajina mi posílá vzdušné polibky,
lidé štěbetají,

z nebe se sypou alpakové šperky.

Takhle asi vypadá ráj:

z nebe se sypou alpakové šperky,
motoráček klouže po sněhu,
krajina mi posílá vzdušné polibky,

vracím se k Tobě,

štěstí mne zaplavuje -

Stýská se mi

Stýská se mi... Hodkovice
přibliž letem vlaštovice!
Stýská se mi: víc a více!

Bílé pláně Tvého čela
kde jsou? A kde jsi Ty celá?

Vlaštovka by oněměla -

Anděl zdivočelý:
dotkněme se čely!

Voda, v kapce celá!

Chvíle

Chvíle, kdy teskním,
chvíle, kdy šílím,
kdy zpívám
a kdy kvílím,

jsou nic proti chvílím,
které mi dáváš jen tak,
mezi slovy!

A tato chvíle pěnkava
jen tak mi zpívá,
jen tak mi dává,
jen tak mi poví...

Slyšíme

Slyšíme kokrhání
kohoutů v korunách stromů,
jsme dva, hlavy u sebe, nohy propletené,
slyšíme štěbetání
ptáků, kteří poletují v nás a kolem nás,
slyšíme kokrhání kohoutů v korunách stromů
a pes, který nám olizuje čelo,
je naše společná duše,
kterou jsme obrátili chloupky navrch
a vdechli do ní život
právě ve chvíli, kdy jsme už v nic nedoufali...

Špulka

Den,
dníček, denek –
Oddenek!

Jaro,
jarko, jaříčko,
jarulenko –

Říčko!
Oddenku!

Splavulenko!
Špulko jara!

Je láska tak zřídka

Je láska laskavá
tak zřídka!
Co se stává, nestává.

Mžitka bez měřítka!

Láska laská, a ne že ne,
láska je tíha, ale bez těžítka.
Láska je letka,
která tě v rozkoš vetká.

Láska je pravá bez pravítka.

Láska jde z hlubiny
a laská, ne že ne, vždy tě dožene
jak vítr, který žene staré noviny.

Vstoupil jsem a Tvoje vůně

Vstoupil jsem a Tvoje vůně
byla ještě u dveří -
Nezávidím vůni luně.
Kdo neměl rád, nevěří!

Ach, luno, mé srdce stůně!
Ach, srdce, vlhké pápěří!
Nezávidím vůni luně.
Vstoupil jsem a Tvoje vůně

vznášela se u dveří -

Jsou touhy, touhy veveří,
které skáčou po laguně,
když luna vůně večeří!

Nezávidím jí ty vůně!
Kdo neměl rád, nevěří -

Vstoupil jsem a Tvoje vůně
naproti šla mi ze dveří -

Něžnosti

Sýkorka prolítne
něžnými útesy -
Nebesa odmítne,
pokojně klove si!

Stromy slova drmolí,
já jim nerozumím.
Každá bolest přebolí
toho, kdo trpět umí.

Řekni: co ti chybí?
Život celý něžná slůvka
chyběla mi jak podkůvka
zlatá na ocase ryby!

Zazpívej mi, můj skřivánku,
léto už má na kahánku!

Karetka

Sluníčko,
pelíšku,
tramtarará,

kádinko blaha!

Karetko
s ústy od borůvek,

taková jsi Ty!

Kopýtkem

Kopýtkem si antilopa
hledá cestu k antilopě.
A Tvůj klín je vlhká stopa
a můj stopa na té stopě.

Co by chtěla antilopka?
Co by chtěla moje ruka!
Srdce je jak tenká stopka
na višni, co žárem puká.

Žárem pukne antilopy
tělo jak tvůj zvon na klopě.
Antilopo! Naše flopy
dovedou nás přímo k ropě!

Jen kdo topí, ten se vzchopí!
Antilopa dobrá, věrná,
klade vedle mých své stopy
od ráje až do inferna -

Kdo neprožil, nepochopí,
neví, jak my nevěděli!
Vlhké stopy antilopí
voní nad vlhkými čely!

Kopýtkem si antilopa
hledá cestu k antilopě.
A Tvůj klín je vlhká stopa
a můj stopa na té stopě.

Líbí se nám

Líbí se nám ženy,
které milujeme.
Jde život beze změny
vstříc ženě -

Jsou ženy jako pěny
s leknínem na koleně.
Spí tiše, nedotčeny,
spí na ozvěně -

Chvění kostní dřeně
i víčko oka je mé!
Jde tiše, beze změny
to, co milujeme -

Bílá

V padesáti sotva
poznáš, že jsi žil!
Je to jako kotva
devětsil -

Růže s padesáti
trny na stonku!
Bát se, či nebáti
tmy, můj úponku?

Polibkem tě otevřu
a uzavřu klínem...
S Tebou nezemřu:
přikryj mne svým stínem!

Když pružnost Tvých ňader

Když pružnost Tvých ňader
bolest mých strun zkouší,
chuť mandlových jader
jak déšť jde po mé souši,

když křivky zad a boků
loď celou do svých doků
vlekou rozvodněnou řekou
(ó, struny v míšním moku!),

pak ve všech tónech odzkoušený,
zazpívám v barvách této ženy
a začne ubývat mých roků
a začne přibývat mých fláder!

Laskavá láska

Láska není utrpení,
láska laská!
Když trpíš, to láska není,

ne, není, srdce pění
a praská!

Když trpíš, není to láska -

Když láska nelaská,
není to láska!
Čerti nelení:
myslí na ženění,
cháska!

Věř tomu, co tady říkám!
Já jen proto nenaříkám,

že vím, co je láska –

Kdybych Tě

Kdybych Tě miloval
na zelené louce,
kdybych Tě miloval
na sněhu jak v mouce,

kdybych Tě miloval
jak obláček na nebesích,
kdybych Tě miloval v lesích,

kdybych Tě miloval
na mokřině
a kdybych Tě miloval v hlíně,

kdybych Tě miloval na pasece,
kdybych Tě miloval v řece
a jako pstruh v Tobě ploval -

Nikdy bych Tě nedomiloval!

Svatební

12.7.2003

Život s Tebou je vlahý vánek
a Tys v tom vánku vlaštovka!
Uzamkni svým křídlem můj spánek,
hle, on už leží na krovkách -

Už utichá kvil všech muších blanek,
naše štěstí je tutovka!
Tvá hruď je jako marcipánek,
vánek je sen, sten taktovka.

Z nechutných nejez pomazánek,
hle, ve větru falešná bankovka!
Jsou pihy ze všech drobných ranek
a z jizev srdce lemovka.

Vlaštovko, otevři svatostánek
svůj, ať zazní Tvá křídlovka!
Život s Tebou je svatojánek
a svítí jak stovka žárovka!

Neodlétej! Jsem z Tebe janek!
Jak hrklo to v starých pendlovkách!
Usedni ke mně na verpánek,
mé srdce je hruška máslovka!

Také se těšíš na bochánek?
Ať skončí naše hladovka!
Život s Tebou je vlahý vánek
a Tys v tom vánku vlaštovka –

 

Obsah

Raděj se stokrát popálit
Nemám
Tam jsi
Jak jezevčík u Tvých nohou
Sněhem přikrytý
Už kdysi
Ne proto
Pojďme komíhat
Jedna věta
Tvé ruce bez prstenů
Není nad lásku
Abych
Mlčení
Sýkorka
Na dlani nejisté
Vlaštovky
Slavíčku
Miláček
Jen v básni mohu
Kdyby ti řekla
Kdybych mohl
Přemlouvání
V půnoční hodinu
Vím já kostelíček
Kdo není blázen
Máš na hrudi skvosty
Až k vysílení
Pět Tvých tváří
Takhle asi
Stýská se mi
Chvíle
Slyšíme
Špulka
Je láska tak zřídka
Vstoupil jsem a Tvoje vůně
Něžnosti
Karetka
Kopýtkem
Líbí se nám
Bílá
Když pružnost Tvých ňader
Laskavá láska
Kdybych Tě
Svatební