Milan Exner

Román fiktivního spisovatele Emila Rilkeho ROMÁN BASSO CONTINUO chápe divadelní hru v hudební terminologii jako román, kde tradiční postupy jako líčení, popis a charakteristika postav zůstaly coby šifra pod hudební osnovou řeči. Z románu tedy zbyla jen přímá řeč. O divadelním označení ústředních postav Pan Macek / Pan Wacek fiktivní autor poznamenává: „Označení ´PM´, ´PW´ je náhražkou ryze epického ´řekl M´, ´řekl W´ (´řekl pM´, ´řekl pW´), které by mělo následovat na konci každé promluvy, nebo v její vnitřní části, případně před promluvou s uvozující dvojtečkou. Text by byl jednotvárný a aktualizace výrazu ´řekl´, jako třeba ´zvolal´, ´vykřikl´, ´zasípal´ a tomu podobně, jsou svým počtem omezené, nehledě k tomu, že jsou trapné.“ Jde o ironii a nadsázku, na nichž ale ulpělo něco pravdy. Přikloní-li se čtenář k názoru, že „román Emila Rilkeho nalezený mimo pozůstalost“ je opravdu román (jak tvrdí fiktivní autor), nebo jen kamufláž (jak tvrdí fiktivní editor), je na něm a na způsobu, jak chápe literaturu a jak k ní přistupuje. Neboť úhrnný text této knihy není ani román, ani divadelní hra, nýbrž synkretický text, jenž v ironickém stylu usiluje o postmoderní výpověď o naší současnosti.