Milan Exner

Práce Milana Exnera představuje jeden z nejkomplexnějších a nejnáročnějších analytických a interpretativních postupů k teorii symbolu a strukturaci symbolična v českém odborném prostředí. Opírá se o rozsáhlé znalosti psychoanalýzy a psychoanalytické literární vědy, jejíž dlouhodobé výsledky autor důkladně promýšlí v oblasti teoretické i praktické estetiky, a to s mimořádným invenčním soustředěním v oblasti, která je od časů romantické poetiky a filosofie (tedy od dob nové estetiky i nového umění) jejím ústředním bodem: ke sféře symbolů, resp. universálních symbolů. I když tato teorie čerpá hlavní impulsy spíše ze současných angloamerických a něměckých badatelů, jež originálně rozvíjí, je i v složitějším prouděním novějších podnětů, např. Lacanovy strukturální psychoanalýzy, a jako by navazovala na některé starší podněty tzv. psychokritiky, k jejímž čelným představitelům patřili Ch. Mauron a částečně i G. Durand, zvláště pak na její zaměření na imaginativní schémata a nevědomé struktury, které umělecké dílo objektivizuje.

Z recenze Zdeňka Hrbaty