Milan Exner

Knížka představuje pokračování volného cyklu novel, úspěšně autorem započatého prozaickou prvotinou Struktura Štěstí. O té Josef Holý (toho času v Rudém právu) napsal: “Klene oblouk života a činí tak s překrásně poživačnou rozkoší a samozřejmostí gurmána, kterého už jen tak něco nepřekvapí… Exnerovy příběhy se vyznačují nevšední vnímavostí, pochopením a úctou k člověku. Nic nezastírá, naše přítomnost se v jeho knize neskví jásaými barvami. A přece je to kniha niterného optimismu… Ač obsahuje monology, vede dialog”. První příběh nové sbírky - Domino - líčí vznik a zažehnání rodinného rozvratu. Je však krize skutečně překonána i s pohledu “dětského patra”, lze zastavit, co bylo v dětech jednou uvedeno do pohybu?

Druhá novela - Bláznivý invalida, nejrozsáhlejší a obsahově nejzávažnější, jako by kladla otázku: Kdo je vlastně invalidní? Ten člověk na vozíku - nebo lidé kolem?

Sedmdesátiletá stařena závěrečné prózy Pumpa se snaží najít na samém sklonku života ztracenou rovnováhu - rovnováhu, kterou vlastně nikdy neměla. Nad jejími dopisy přítelkyni vytane člověku otázka: Co je to za sílu, která lidi udržuje při životě? Tuto otázku nadhazuje knížka už svým kontradiktorickým motem.