Milan Exner

Milan Exner se narodil 9. září 1950 v Liberci, kde žije dodnes. S prostředím rodného města je tematicky svázána většina jeho prozaických prací, příznačné lokální motivy však najdeme i v jeho básních. Do literatury vstoupil knihou tří novel Struktura štěstí (Severočeské nakladatelství, 1987), na kterou volně navazuje druhá trojice novel A přece zázrak chtít (tamtéž, 1989) a opožděně vydaná románová novela z doby těsně předlistopadové Oblast stínu (Petrov, 2005).

Všechny tyto knihy, jejichž dějištěm je Liberec a pojaté jako volný triptych, uplatňují princip jazykové miméze, tj. zpodobení postav různého věku, pohlaví a sociálního postavení pomocí jejich mluvního projevu. S autorovým rodištěm je svázán i generační román Svatoušek (Petrov, 2002), tematicky nesený svárem mezi členy rodiny vlivem sektářsky pojatého náboženství v době po sametové revoluci. Další kniha Zoufalství (Bor, 2006), bilanční „román o přestárlých pro mladé“, představuje příklon k imaginativní próze, dovršený v novele Lakuna aneb Hamlet na kolonádě (Bor, 2007), která je zároveň prvním krokem v řadě tzv. „divadelních novel“.

Druhá divadelní novela Rádlův synovec aneb Corneille na scénu! (Bor, 2010) pokračuje v této tendenci „divadla bez divadla“, třetí „divadelní“ pak nese název Faust letí do Nového světa (Bor, 2011). Čtvrtý opus tohoto druhu nese název Biblické humoresky aneb Mezi mansiony (Bor, 2014).

Dříve než prózu psal autor verše. Výbor z jeho nezveřejněných lyrických sbírek ze sedmdesátých let přineslo Okresní kulturní středisko v Liberci (Ve slově hlína, 1990). Souběžně s drobnou lyrikou začínal psát rozměrnější básně elegického ladění. V letech 1976-1982 vznikly cykly Králův most, Elegie o těch kteří, Ďábel podle Darwina a poémy Noc majestátu a Otec morem nakažených v Kutné Hoře; všechny vyšly souborně pod názvem Poesie Z (Torst, 1998).

Koncem devadesátých let se obrací k lyrice písňového typu, naznačené už v tvorbě sedmdesátých let. Z tohoto období pocházejí sbírky ArteMiss (Kalendář Liberecka, 2002), Kantova růže (Petrov, 2003), Hoch s myší (Nakladatelství Lubora Kasala, 2006), Onona (Bor, 2008) a Macabrogne (Bor, 2013).

Profilovými odbornými pracemi jsou monografie Aktanty a nevědomí; Pokus o přiblížení teorie archetypu a strukturální sémantiky; Na příkladu Goethova Fausta (Technická univerzita Liberec, 2002), rozsáhlá monografie Struktura symbolična; Na příkladu románu F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi; Příspěvek k evoluční estetice (Bor, 2009) a Afekt, sen a skutečnost v díle F. M. Dostojevského; Osobnost a ontologická hodnota fikce (Bor, 2013).