Pocta Kerouacovi
Sebeosobnější motiv, použitý v próze, je umělecká stylizace, říká autor k své poslední knize. Umělecká fikce není translatologie: mezi autorem a jeho předlohou se nachází hned dvojí filtr, odklánějící obraz od mimoliterární skutečnosti (totiž umění a fiktivnost). Označíme-li ho metaforou z oblasti fyziky jako „kvantovou neurčitost“ obrazu, vyjadřuje to dobře mechanismy, jimiž se řídí literární rozptyl podnětu. Nejde tedy o autobiografickou novelu. Navíc každý autor používá vždy jen ty motivy ze svého života, které slouží umělecké výstavbě díla.
Mnohé si vymýšlí nebo přivlastňuje od jiných. Vypravěč „románu ve třech odstavcích“ Na Rozhraní, prvního a centrálního textu knihy, tedy není totožný s autorem. Je to postava v první osobě, která je funkcí vyprávění vztaženého k emblematickému znaku KEROUAC. K tomu se vztahují všechny tři části, jak jmenovaná úvodní novela, tak Dvě americké elegie a esej Můj Kerouac. Autor pro tento tvar používá označení „komparatistická próza“, a to jako tvrdý termín. Všechny tři texty dohromady vytvářejí postmoderní koláž, kterou se jako červená nit vinou motivy modernity a nezakořeněnosti moderního člověka, jenž v bytostném tuláctví vytváří na povrchu zeměkoule stopu pojící kontinenty a lidi, kteří je obývají. A tak nic nebrání tomu, aby se naplnil sen Jacka Kerouaca, totiž svět bez válek a státních hranic, kde se lidé potkávají a jako malincí pavoučci upřádají kolem modré planety síť všeobecného přátelství, ať už je to v Polabí nebo v San Francisku.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 236
Vydal: BOR Liberec
ISBN: 978-80-87607-93-0